svět kol

Podle funkce

• kola vyráběná pro praktické účely (jízda na nákupy, dojíždění apod.), nejsou stavěna pro rekreační jízdy a už vůbec ne pro závody. Mohou být různě upravena podle potřeby. Mají středně až hodně těžký rám a převody a obvykle vnitřní středové řazení. Poloha jezdce je vzpřímená.
• Horská kola jsou vyráběna pro jízdu v terénu. Rozdělují se dále na Cross Country (maratony a cross country závody), Downhill (sjezd a fourcross závody), Enduro a další. Jejich hlavním znakem je pevnost, vysoká odolnost rámu a kol a široké pláště. Rychlostí má horské kolo od 21 do 30, od velmi lehkých převodů, pro příkré stoupání v terénu, až po ty těžké.
• Závodní kolo má co nejlehčí rám, minimální výbavu a odpor vzduchu, snížená řídítka, aby se jezdec mohl sklonit do aerodynamického posedu a velice úzké pneumatiky s malým valivým odporem (používají se galusky, které nemají duši). S těmito koly se jezdí po silnicích (silniční kolo) a závodní drahách (dráhové kolo). Vyráběna jsou také speciální kola na časovky.
• Trekkingové kolo (trekové kolo) je stavěno cykloturistiku, má odolný rám a nabízí pohodlí a možnost přepravy více zavazadel. Je to vlastně kompromis mezi silničním a horským kolem: na silnici mají pláště menší odpor než u horského kola ale lze je použít i v lehčím terénu.
• Kurýrní kola doručují spěšné zásilky a balíčky ve velkých městech s rušnou dopravou
• Randonneur kola pro jízdu nesoutěžních jízd na dlouhé vzdálenosti (od 200 km až po 1200 km), na které mají účastníci určitý čas (např. na 200 km je 14 hodin). Trasy nejsou značené, ale cestou jsou kontrolní body.
• Lehokolo

• , na němž jezdec leží nebo se opírá, skýtá sice větší pohodlí oproti běžnému kolu, ale není příliš vhodné pro jízdu do kopce. Je co nejpohodlnější a s co nejmenším odporem vzduchu. Ležícímu cyklistovi je přizpůsobena i konstrukce: pedály jsou nahoře vepředu, řídítka uprostřed, buď nad sedlem, nebo pod sedlem.

 

Dvojkolo.

• Dvojkolo (neboli tandem) - kolo pro dva, cyklisté sedí za sebou, každý má vlastní řídítka (ale jen první je může otáčet), pedály a sedlo. Rám je zvláštní konstrukce, se zvýšenou tuhostí.
• Existuje také kolo pro dva cyklisty sedící vedle sebe (anglicky Sociable, Buddy Bike, německy Nebeneinandem, Tretmobil).
• Existují také kola pro více než dva lidi, nejvíce se jich na jedno kolo vešlo 40 ([1]). Většinou jsou to kola jednostopá (sedí za sebou), ale výjimkou je např.

• trojkolka.

 

„Moultonův standard“ - kolo z Moultnovy továrny z 60. let.

• Vysoké kolo je dnes už historické. Vyznačuje se především velkým předním a malým zadním kolem. Pedály jsou obvykle přímo na ose předního kola. Cyklista sedí na sedle, které je nad velkým předním kolem, tudíž výš než u běžných kol a hrozí mu pád z velké výšky.
• Nízké kolo, na němž cyklista sedí vzpřímeně, obkročmo na sedle. Dnes nejběžnější typ.
• Lehokolo, na kterém jezdec leží nebo se opírá.
• Skládací kolo může být rychle rozloženo a zase složeno, dobře se nosí, používalo se v armádě.
• Kolo Moulton mají tradiční konstrukcí, pozici sedla a také malá kola. Vyrábějí se v anglické továrně založené Alexem Moultonem založené roku roku 1962.
• Rotoped - kolo používané k cvičení, od ostatních kol se liší hlavně tím, že se nemůže pohybovat.
• Kolo Pedersen

• Kola poháněná pedály.
• Kola řízená pomocí rukou, které otáčejí klikami.
• Kola, u nichž cyklistovi při jízdě pomáhá motor.
• Moped je kombinace jízdního kola a motocyklu. Je poháněn motorem, ale má i pedály.
• Kola se setrvačníkem, který používá uloženou kinetickou (pohybovou) energii.
•  

• Kola poháněná „veslováním“ za použití obou rukou a nohou.

 

Kolo, jež má místo řetězu hřídel.

• Vnitřní středové řazení je nejběžnější u evropských kol pro praktické účely, nikoliv tedy u závodních nebo horských kol. Má od 3 do 5 nebo 7 rychlostí (někdy až 14).
• Řazení přehazovačkou je nejběžněji používaným typem u závodních, horských a trekkingových kol, má od 5 do 30 rychlostí.
• Kola, která používají k pohonu zadního kola hřídel místo řetězu, aby se eliminovaly problémy s řetězem. Tyto kola jsou však méně účinná než klasická kola, proto se používají jako kola pro osobní účely. Použvají také vnitřní středové řazení.
• Jednorychlostní kola mají pouze jeden převod. Jednorychlostní jsou všechna BMX kola, dětská kola a mnoho dalších. Dětská kola, přesněji „tříkolky“, nemají volnoběh, to znamená, že když se otáčí kolo, otáčí se i pedály, ale dá díky tomu jezdit i pozadu, ale nelze brzdit zpětným šlápnutím. Brzdit zpětným šlápnutím lze u jednorychlostních kol s volnoběhem. Taková kola se vyráběla dříve (asi 1950). Pokrývala většinu potřeb obyvatelstva. V dnešní době se tento typ převodu využívá u dětských kol, výhoda je v tom, že není-li u kola zadní měnič převodů (lidově zadní přehazovačka), lze na kolo připevnit opěrná kolečka, to je výhodné pro děti, které si nejsou v jízdě jisté.
• Kola s řazením

• Retro-Direct má na zadním kole dvě ozubená kolečka, druhé, většinou menší, ozubené kolečko je využito při šlapání dozadu.

 

Jezdec Freestyle BMX.

• Dráhové kolo je velice jednoduché, lehké a jednorychlostní, postrádá dokonce i volnoběh a brzdy.
• Kola na časovky jsou podobná silničním kolům s aerodynamickým tvarem.
• Kola na Cyklo cross jsou buď podobná závodním silničním kolům, ale s širšími pneumatikami do terénu a nižšími rychlostmi a také jsou robustnější (avšak stále lehké), nebo horským kolům.
• Downhill kola jsou speciálním druhem horských kol, se silnějším rámem a pozměněnou geometrií. Využívají se jen k downhill závodům, tj. terénním závodům, kde většina trati vede z kopce.
• BMX (zkratka z bicycle motocross, což znamená motocross na kole) má malá kola a jezdí se na něm BMX závody nebo freestyle BMX, při němž se na kole předvádí různé triky.
• Kola na triatlon vycházejí ze závodních silničních kol, ale sedlo je více svislé. Toto koncentruje úsilí do čtyřhlavého stehenního svalu, což umožní závodníkovi šetřit jiné svaly na noze pro další část závodu. Tato kola mají také speciální řídítka.
•  

• speciální kola na kolovou a pro cyklistickou krasojízdu

 

Velomobil.

• Kola upravená k přepravě osob (někdy se podobají kočáru, ale místo koně ho táhne člověk na kole) nebo nákladů
• Velomobil je kompromis mezi automobilem a kolem. Jedná se o tříkolku s kapotou, která má výhodu, že je vhodná skoro do jakéhokoliv počasí (někdy jezdce kryje úplně, někdy mu nechává hlavu nechráněnou). Velomobil má kapkovitý tvar, to zaručuje lepší aerodynamiku než u klasického kola, a řidič v něm leží. Nevýhodou je ale větší hmotnost, proto se do něj někdy vkládá motor (pak je ale nazýván mikroautomobil)
• Umělecké kolo
•  
•  
• Kola, jež jsou upravena komickým způsobem.
•  
•  
• Jednokolka (též monocykl) je kolo zvláštní tím, že má jen jedno kolo, na kterém jsou i pedály. Na kole je také jediná vidlice, na níž se nachází sedlo. V podstatě jednokolka není ani jízdní kolo, ale je mu velmi příbuzná.
• Rikša je příbuzný dopravní prostředek jízdního kola, název pochází z japonštiny, v překladu rikiša znamená přibližně vůz poháněný lidskou silou. Jde o dvoukolý vozík tažený běžícím člověkem, případně tříkolku poháněnou lidskou silou - šlapáním do pedálů, nebo (mopedemmotorikša). Rikši jsou stále velmi oblíbeným dopravním prostředkem v některých asijských zemích (kupř. Bangladéš, Indie, Pákistán, Šrí Lanka apod.). V Japonsku jsou dnes pouze na mnoha místech turistickou atrakcí. V posledních letech v nich turisty vozí někdy i ženy. Rikši se obvykle používají pro přepravu jedné, max. dvou osob, ale existují i v nákladní verzi.
• Cruiser je to originální jízdní kolo určené pro pohodlnou jízdu po městě. Tyto kola jsou původem z ameriky, jejich disign je většinou velice originální. Tyto kola jsou určené pro lidi, kteří rekreačně jezdí na kole nebo mají rádi originalitu.

zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%ADzdn%C3%AD_kolo#Druhy_kol